Po delší odmlce opět přichází francouzská část redakce s novým, tentokrát krátkým disco příspěvkem. Ti, kdo Paříží prošli „pouze“ jako turisti, totiž spojení dvou slov Paříž – disco nemusí vůbec znát. Ale první zážitky za to opravdu stojí.
V jednou příspěvku jsem se už zmínil, že jsme udělali nejlepší mezinárodní kotel na univerzitní diskotéce, který za posledních pár let viděli. 
Dokonce tak dobrý, že museli zrušit vyvýšené pódium před DJem (pověstné skokem do davu párty šílenců), aby tato malá školní párty nekonkurovala těm mnohem větším v Paříži. A tak když se přibližně po měsíci pořádala již druhá akce, bylo jednomyslně rozhodnuto o pokračování naší tradice. Bohužel na akci nedorazili moji párty buddies Honza s Karlem, kteří se pozdě večer vraceli z Barcelony a možná už před tím tušili, že se rozbije pípa na baru v diskotéce (lépe řečeno ve školní kantýně). A tak jsem společně se svým indickým a mexickým kamarádem sdílel naše první a zároveň poslední pivo ten večer. (Nedivte se, že jsem pil pivo. Místní totiž chutná jako limonáda.) Jeden malý panák piva nám ale nezabránil alespoň na chvíli zahřívat taneční parket. Rozbitá pípa zase nezabránila jednomu Francouzovi přiopít se džusem s vodkou (možná vodkou s džusem) a být odvezen sanitkou s otravou alkoholem. To nejspíše popudilo našeho pana ředitele a proslýchá se, že další párty tohoto stylu už, alespoň v letošním školním roce, nebude.
Ještě týden před tím jsem se sám vypravil do klubu Mix v Paříži, kde se každý čtvrtek konají Erasmus párty. Ten večer v klubu potkáte plno různých Erasmáků označených příslušnými vlajkami (místo Česka mají pouze vlaku EU a tak jsem plnohodnotně nemohl reprezentovat náš malý stát), kteří celý večer tancují na přeplněném parketu klubu nebo stojí u baru; nebo stojí před klubem ve frontě dovnitř. Tu se mi nějakým zázrakem podařilo překonat, když jsem se po chvilce pozorování vecpal ke skupince, která byla vpuštěna dovnitř. Naposledy jsme takové štěstí neměli, bylo nás šest a hlídači si toho všimli a poslali nás zpět 70 metrů na konec fronty. Ke vstupu dovnitř stačí mít kartičku studenta a ID cizí národnosti a vstup mezi 11-12 hodinou (pm) je zdarma. Klub disponuje jednou šatnou, dvěma bary a jedněmi spojenými záchody, které jsou oddělené překližkou ze strany pisoárů. Docela malé záchody na takový klub. Párty se pořádně rozjíždí kolem 12-té hodiny a lidé směřující od jednoho baru k druhému dodávají tančícím skupinkám cizincům ten správný „push push“ efekt. V klubu jsem se seznámil se čtyřmi Španělkami, se kterými jsem se po mé první hodině strkání dole na parketu vyhnul další tlačenici, a společně jsme odešli tancovat do patra, kde už před námi tancovali i další skupinky studentů. Téma tohoto večera bylo Španělsko (taková náhoda), a tak jsem se ten večer naučil tancovat paso doble a flamengo na disco songy. Brzy ráno jsem pak v doprovodu španělské společnosti poprvé za můj pobyt v Paříži prozkoumal systém nočních autobusů v Paris 1 a domů jsem se dostal v dobu, kdy spolubydlící ráno vstával do školy na osmou. Dvě hodiny jsem se vyspal a od desíti hodin jsem ve škole pokračoval výuku, jako v každý jiný všední den...
2024 ©