Návštěva

Původně jsem chtěl napsat předvánoční speciální díl, ale nakonec to zůstalo u strohého povánočního dílu, který má tak nějak osvěžit současné období bez příspěvků. Po silvestru jsem se vracel do Paříže a čekaly mě dva týdny plné učení a zkoušek. Na konci prvního týdne měla přijet dlouho očekávaná návštěva z Německa, a to přímo zpravodaj Brandenburské redakce a velký cestovatel Pája. Jelikož jsem chtěl, aby jeho pobyt proběhl hladce a aby se v Paříži neztratil, dovezl jsem mu předem dvě velmi pěkné mapy, které si samozřejmě zapomněl v BR. Další problém nastal s kupováním celodenní jízdenky. Předem jsem si prošel oba dva typy automatů, které v Paříži prodávají jízdenky, a sepsal jsem přesný návod, jak koupit tuto jízdenku. Ale opět to moc nevyšlo, jelikož dopravní podniky chtějí oškubat turisty, a tak to Pája vyřešil po svém (ještě s nějakými babami z Berlína, které s ním přiletěli). V pátek jsme se všichni kybernetici, vyskytující se v Paříži, sešli a společně jsme vyrazili prozkoumat taje a zákoutí Sacre-Coeur a blízké Moulin Rouge. Bohužel nás v našem oblíbeném sexshopu zklamali, jelikož už měli vyprodané DVD XXX Extremely Old. Nejspíše kvůli tomu půjdu vrátit věrnostní kartu. Po večerním návratu domů a Pájovo zjištění, že vlastně tak nebydlíme úplně v centru Paříže ale spíše na vesnici, jsme si ještě chvilku povídali o životě v Evropě a pak jsme to všichni zalomili. K tomu nám pomohlo pivo značky „R“Ottweiller a pak specielně Amsterdam Maximator 11,6%. Víkend proběhl ve stylu Pájovo výletů a chození po Paříži a našeho učení na přicházející poslední zkoušky na ESIEE. V neděli přišel hostující bratr z Německa tak vyčerpaný, že v sedm hodin zalehl do postele a půl hodiny bezvládně ležel. Nakopli ho až moje palačinky, které však nebyly tak jemné jako ty, co dělá Karel. Jeho tajemná receptura jemnosti totiž spočívá v přidání skotské whisky, která už byla vypita. V pondělí ráno jsem Páju provedl naší školou, a aby se vcítil do role studenta, nechal jsem ho nějaký čas dělat úkoly do Německa. Pak následovalo rozloučení a Pájovo poslední den v městě nad Seinou. Dále nevím, co se s redaktorem východního bloku stalo, jelikož se mi dlouho nehlásil. Už jsem myslel, že ho budu muset jít hledat do Boloňského lesíku (místo které v Evropě nepatří mezi ty nejbezpečnější), o kterém pořád básnil… Mezitím se naše studium blížilo do konce. Jelikož učitelé nestíhali, na začátku týdne se ještě dobírala látka, která měla být v pátek u jedné ze zkoušek. Na odreagování nám vedoucí programu připravil v polovině týdne návštěvu firmy polovodičové součástky. Výprava to byla celkem zajímavá, ale chytře si nás pozvali až po obědě, a tak jsme nemohli ochutnat výrobky tamní jídelny. Koncem týdne jsme toho moc nenaspali, ale nakonec jsme všechny zbývající zkoušky nějak napsali a teď už jen budeme čekat na výsledky.