Paris

Zdravím všechny věrné i nahodilé čtenáře tohoto Erasmus blogu! Už dlouho jsem nic nenapsal, protože jsem byl zaujat čtením blogu a jemu odpovídajících statusů na Facebooku. Dnes to bude tradičně středně dlouhý příspěvek, který by za normálních okolností byl krátký, ale já se ho snažím tady tou bezvýznamnou předmluvou prodloužit.

Do blogu jsem ještě nepsal o krásách Paříže. Takže využiji tuto příležitost.  Když třeba škola skončí brzo odpoledne, podnikám výlety do centra Paříže.  Velký zážitek mám z vrcholu vítězného oblouku. Je zde výhled na celé město, skoro jako z Eiffelovky. A výhodou je, že všechny památky a muzea, které vlastní ministerstvo kultury, jsou pro studenty Evropské unie zdarma, většinou bez fronty. Po sestupu z Vítězného oblouku jsme shlédli nějakou ceremonii, kterou doprovázela melodická hudby místního hasičského sboru. Opravdu nevím, na jako počest se ceremonie konala, ale bylo tam plno skautů a mladých skautek. Takže jestli si, Kryštofe, čteš tenhle text, tak musíš asi hodně litovat.

Také jsme se nějaký víkend vypravil do Versailles, abych navštívil tak populární zámek a zámecké zahrady. Zahrady jsou opravdu velkolepé. Všechno je sestříhané a upravené, jak to tak ve Francii chodí. Co zaskočilo nejenom mě, bylo moderní umění v podobě rezavých, nic neříkajících soch, které jsou v zámeckém areálu. Ale prosti gustu… V parku se mi hlavně líbil kanál, kde si lidi můžou půjčit lodičky a strávit tak nějaký kvalitní čas na nerušeném místě. Ze samotného zámku jsem byl trochu zklamaný. Vnitřek vypadá jako kdejaký český zámek s jedinou výjimkou. Všechny sály jsou doslova přeplněné turisty (zvlášť při takovém hezkém počasí, které panovalo), a tak bych se příště spokojil jenom s výletem na Kokořín. Ještě jsem neřekl, že jsme do zámku čekali ve frontě a po 15-ti minutách, když už jsme byli skoro na konci, jsme zjistili, že jako studenti nemusíme vůbec vyzvedávat lístky a můžeme jít rovnou ke vstupu.

Během dalšího týdne jsem navštívil tak proslulou Moulin Rouge, kde jsem zavítal do jednoho ze sexshopů. Na kase mě vítala typicky vypadající slečna v minišatech. Ale byl jsem nesmělý, tak jsem raději směřoval porovnat nabízené produkty s českými. Žádný rozdíl kromě ceny jsem neviděl. Pak následovalo Sacre-Coeur a ještě předtím prohlídka místních ulic v okolí zastávky metra Stalingradu a zkoumání výhodných mobilních operátorů, kterých je zde jako drobků na talíři přede mnou, když teď píši blog. Dalším hezkým místem je francouzská národní knihovna, která se nachází u stadionu Bercy, kde se bude hrát na začátku listopadu tenisový turnaj Marsters BNP Paribas.

Další zážitkem v Paříži je noční Eiffelovka. Krásně září a občas i bliká. A jestli si někdo myslí, že v noci budou fronty nahoru na vyhlídku menší než přes den, tak je na tom stejně jako když jsem si bláhově myslel, že nejlevnější maso v obchodě bude kuřecí. Co dál? Na Eiffelovku je taky hezký výhled z Centra Georges Pompidou.

Taky jsem s Honzou od vedle navštívil Lucemburské zahrady, kde jsme sledovali, jak starší Pařížané hrají petang. O francouzských studentkách z místího gymnázia ani nemluvě. Také jsme se kolem inspirovali výstavou fotografií z různých částí Francie. Pak jsme chvíli uslintávali nad krásnými dorty v jednom cukrářství. Jelikož naše školní morálka byla na dně, zašli šli jsme se podívat k univerzitě Sorbonna, abychom se něčím inspirovali. Nevím, jestli byla pro Honzu větší motivace plno hospod v okolí univerzity nebo množství hezkých studentek (u nás na technické škole to vypadá totiž jako na FAVce), každopádně já jsem si vzpomněl na Káťu, kterou chci tímto pozdravovat. Pak jsme zašli do vedlejší konkurenční univerzity Panthenon na přednášku, ale když jsme si sedli do zaplněné „HJ112“, učitel domluvil a hodina skončila. No nic, ale pořád můžeme říct, že jsme byli na právnické přednášce. Cestou na večerní koncert v Českém centru jsme si koupili LPčka na dekoraci do bytu. Já mám Cool Jacka a Honza Vltavu od Smetany. To vše na 1 Euro. Takže se výlet vyplatil...

S dalšími příběhy se těším nashledanou!