Paříž, žiješ!

Už bylo na čase, abych opět přispěl s dalšími postřehy z Paříže. Začněme mými kolegy spolubydlícími. Dva kybernetici, Honza a Karel, bydlí naproti pokoji, kde přežívám s Pavel, klukem z FEL. Skoro každý večer pořádají dýchánky s vodkou a levným pivem za 0,30Eur z místního supermarketu. Přitom můžeme hrát Citadelu, ve které vždy s velkou dávkou štěstí zvítězí Honza, a nebo zcela bez štěstí zvítězím já. Je fakt, že nebýt večerů u Věrky a Jindry, vyhrával bych také pouze se štěstím:-) Pokud zrovna nejsme ve škole nebo u Citadely, projíždíme centrum Paříže, kde je pořád co k vidění. Už jsem zcestoval několik známých míst, jako je Notre-Dame, Pompidou, Eiffelovka, Louvre, La Defance atd., ale čím víc procházím míst, tím častěji zjišťuji, že je zde plno dalších (méně známých, přitom leckdy netradičně zajímavějších) míst. Tohle město, které má více obyvatel než Česká republika, prostě žije a je tu pořád co dělat. Atmosféru zařizuje rádio hrající francouzské šansony na parkoviště před supermarketem, umělec hrající na tahací harmoniku v ve vagonu metra, operní pěvkyně u vstupu do metra a další. V ulicích poblíž Eiffelovky jsme rovněž narazili na festival, který vyvrcholil průvodem hudebníků a tanečníků různých kultur kolem této pařížské dominanty. U Notre-Dame jsme zase měli štěsí a narazili jsme na koncert policejního orchestru. Jejich písničky jsem si v hlavně přehrával ještě druhý den.

Jinou kapitolou je areál Walta Disneyho, který jsme v neděli navštívili. Je podobný těm v Americe - restaurace, obchody, děti s rozzářenýma očima a úsměvem na tváři  (jako když Pája vidí po týdnu Týnu a je celý žhavý, až s ní bude doma sám) a také samotnými velkolepými zábavnými parky. Jelikož se cena vstupu do parků pohybuje okolo 60Eur za den, schovávám si svojí návštěnu až na nějakou vhodnější příležitost. Mezitím se kamarádi z KKY pokoušeli najít nějaký tajný vchod dovnitř, abychom nemuseli platit takto velkou částku za vstup. Avšak zjistili, že záchodky na pomezí pakru mají zamčené dveře směrem do parku, a tak všechno skončilo u plánu skamarádit se s někým z místích zaměstnanců, na čemž Honza usilovně pracuje.

Tento týden začala škola a postupně se blíže seznamujeme se studenty našeho oboru z různých částí země. Mými spolužáky jsou Indové, Iráčan, Číňanka, a také Ital či Němec. Na mezinárodním oboru je nás pouze kolem 12-ti (ještě méně z toho je Erasmus studentů), a tak systém Erasmus párty tady není vůbec rozšířený. To ovšem nezabrání našim návštěvám celouniverzitních párty (jedna je dnes večer ve škole) a večerům v Českém centru v Paříži. Všichni na nás koukají jako na velké pařmeny, protože se všude ptáme na párty a mluvíme o pivě a vodce. Proslulost Českých studentů potvrdili i místní doktorandi..

Celý francouzský systém je velmi byrokratický, a tak jsme první dny dostávali a vyplňovali různé formuláře. Dále si zařizujeme levnější tramvajenku a další věci, což nás stojí další vyplněné formuláře a peníze. Když se bavíme o penězích, se školou spolupracují dvě banky: Societe Generale a BNP Paribas. Obě dvě banky nám nabídly založení bankovního účtu, ke kterému dokonce přihodily dárek v hodnotě 50Eur (u druhé banky dokonce 60Eur) jako počáteční zůstatek na účtu. Proto si mý kolegové z KKY založili rovnou účet u každé z bank a tím získali 110Eur, které následně utratili za letenky do Barcelony na zápas s Viktorkou. Jinak stručně o škole: má asi 1800 studentů, velmi hezký campus, vývojové laboratoře a údajně je jednou z nejlepších francouzských technických škol. Tuto doměnku potvrdila i následná informace o povinných školních docházkách, čehož jsme se trochu zděsili.. Avšak zachováváme chladnou hlavu. Na druhou stranu musím po dnešní první opravdové vyučovací hodině připustit, že prázdniny byly dlouhé a trochu to přemýšlení bolí.

Nic jiného mě nenapadá. Není snadné psát blog v těžké konkurenci Honzovo komického podání našeho každodenního života zde. Líbí se mi postřehy od Honzy a Lucky z Čech a doufám, že v tom budete pokračovat. A zároveň se těším na nové příběhy pánů Havlíka a Boháče z Německa.

A bientot!

Honza