Poslouchejte, zpívejte … my jsme Pařížané…

Minulý víkend jsme se rozhodli, po veselém večeru v Irském pubu a následné, ještě veselejší, procházce Paříží, že bychom mohli spolu s Honzou navštívit stadion pařížského fotbalového klubu Paris Saint-Germain. Ten den se zrovna hrála francouzská liga a tak jsme cestou potkali plno fanoušků s šálami a dresy domácího týmu. Přes tři kontroly jsme se dostali až k pokladnám, kde jsme zjistili, že vstupenky na zápas nejsou vyprodané a že jsou dokonce o 15 euro levnější, než nám říkal jeden francouzský překupník lístků před stadionem. Rozhodli jsme se, že si koupíme nejlevnější lístky, které budou na kasách mít a je nám jedno na který zápas a tým to bude. Nakonec vyhrál zápas Evropské ligy Paříže proti Slovanu Bratislava.

Před zápasem jsem musel splnit fanouškovskou povinnost a napsal jsem kamarádovi zo Slovenska, Vojtovi, že se těším na nějaké góly Slovanu. Pak už jsem mohl v klidu s Honzou a Karlem vyrazit na Evropskou ligu. Chvíli jsme hledali správný vstup, ale nakonec se vše za hustého deště podařilo a v útrobách stadionu jsme si dokonce vyzkoušeli, jaké je to kopat na bránu v dioptrických brýlích. Později v hledišti jsme zjistili, že u vchodu jsme nedostali nafukovací fandítka, nýbrž alkoholtestery. A tak je alespoň budeme moci využít při další návštěvě Irské hospody.

Deset minut před sedmou hodinou jsme zasedli na naše místa za bránou a byli jsme připraveni učit se pokřiky francouzského týmu. Hned jak jsme se posadili, Karel hlasitě vykřikl něco česko-sparťnaského, čemuž jsem ale jako fanoušek Viktorky nevěnoval velkou pozornost. Zápas začal a na promáčeném stadionu se hráči pomalu rozeběhli za míčem. Ostatně celý zápas byl takový pomalý, jak komentovali fotbaloví experti české III. Třídy. V půli prvního poločasu jsme se s třiceti tisíci fanoušky radovali z prvního gólu, avšak radost nám zkazil pomezní rozhodčí signalizující ofsajd. V tu chvíli začal stadion křičet něco, čemuž nikdo z nás nerozuměl. Ale s naprostým klidem víme, že se jednalo o vulgární výrazy. Tyto vulgarismy jsme ještě podpořili českými, protože jsme si chtěli ulevit po dopoledni stráveném nad domácím úkolem z Materiálů. Druhá polovina se odvíjela podobně jako ta první až na to, že Slovan nedal vyloženou šanci a z následného protiútoku inkasoval. Po zápase jsem se dozvěděl, že skóroval nejlepší Pařížský hráč Pastore (o němž kluci pořád mluvili) a že střílel mezi nohy. Ale v té gólové euforii tyhle detaily nehrají roli. Během zápasu jsme se naučili několik francouzských pokřiků a tak cestou domů jsme si je mohli zakřičet v přeplněném metru, které jako vždy hlídala početná ostraha dopravních podniků RATP s pistolemi a vlčákem. Doma jsem opět splnil fanouškovskou povinnost a napsal jsem Vojtovi na Slovensko, že snad uhrají nějaké body příště…