Slovo na úvod:"Předem by se redakce chtěl omluvit za zpoždění a vinu hodit na své opičky (zaměstnance BOBaBOBEK), které nebyly pod dohledem a kopaly se do prdýlek, místo toho, aby psaly smysluplný blog, který by si né jeden člověk, ale nejméně dva lidi přečetli. Doufám, že vás tedy utěším alespoň bohatou a nechutnou obrazovou přílohou, plus nějaké to sousto nazávěr...."
Jak už tomu tak bude, tak jsme týden č. 9 začli pondělkem.... od tohoto dne mám obrovský výpadek paměti. Prakticky si nepamatuju nic konkrétního, pouze mlhaví obrazy, které se mi míhají před očima až do
sobotního rána. Řekněme že tento týden byl jedna velká kocovina. A máme tady sobotu a s naším profesorem na Hisotry of BRB jsme zavítali do IndustryMuseum v Brandenburgu. Z fotek uvidíte, jak byla tato návštěva zajmavá. Nejvíce mne určitě zaujaly hutě, ve kterých bylo nezměrné množství všechmožných hýblátek a čudlíků. člověk si
například mohl vlézt i do vysoké pece, k
de se "dělá" železo. Na této "atrakci" nás určitě zaujal vtipně tvarovaný ucpávací KOLÍK vysoké pece (hlavně Jindrovi se líbil, prej si ho před Silvestrem pujčí). A dále například jeřáb, který směle zvládne 280t. Za povšimnutí stojí, hlavně pro Jawkařské příznivce, že takový německý dělník se dopravoval do práce na motorce tak věhlasné značky, jakou je Jawa 356.
Po této prohlídce jsem se jako jediný patriot naší německé buňky vydal do Berlína, kde probíhala Dánská névštěva České erasmus bandy (profesně jsem to nazval Českodánská spojka s Německočeskou buňkou). Rád jsem zase slyšel zvuk českých nadávek ("tady je lidí jako s....k") v davu na vánočních trzích a slova, která pohladila na duši ("kampa zajdem na pifko?").
Z této České pitky jsem odjel ještě před půlnocí, jelikož jsem měl na neděli naplánovaný výlet do místního koncentráku Sachsenhausen. Do tohoto "pracovního táboru" jsem vyrazil spolu s Thomasem z Maďarska. Byla zima, foukal vítr, sychravo, poprchávalo, no prostě ideální počasí navštívit takovéto místo. Vřele to všem doporučuji. Je to silný zážitek, zvlášť když se alespoň jendou zastavíte u nepřeberného množství expozic a poslechtene nebo přečtete si příběh alespoň jedné osoby, která takovýmto táborem prošla.
Jediné co mě dost zarazilo bylo, že na původním cvičišti bachařu SS je teď německá policejní akademie a v místě ruského hromadného hrobu je pískoviště a lavičky.
No a jako se písek v přesýpacích hodinách neúprosně přelývá tak i další týden se nám nalil do hlavy a to sakra rychle. A jak se nám do hlavy rychle nalil tak se i rychle vylil, takže si opět nic nepamatuji. Ovšem toto prázndné okno jsem zkrátil z pondělí na středu, tedy 3 dny. Ve tředu totiž vyrážím (večer) do Berlína autem, kde jej nechám stát na parkovišti a počkám si na autobus do mého milovaného Švédska. vyjíždím cca v 23:00 z nádraží ZOB Berlin. Nabere mě autobus Eurolines buiseness class. Mám přístup na interent, rádio, dost místa na nohy a dokonce i 220V zásuvku, prostě Lukcuc. Po cestě se jednou vystupuje na trajektu Puttgarden-Rodby, který převeze autobus přes moře a ušetří tak cca 300km. Přesedám až v Kodani, kde mám cca 3 hodiny času. V 6:00 se tedy vypotácím z autobusu a jdu se procházet na 3 hodiny do města. Jak je vidět z obrázků tak to stálo zato.
Zde je ještě malý důkaz ze samotného středu Kodaňě, FAVORIT forever....
Přibližně v 11 hodin ještě absolvuji přejezd přes 2.největší most v Dánsku a hurá už jsem ve Švédsku, kde začne pršet a prší mi celý pobyt, ke konci začne dokonce i sněžit, hurá... Takže se nedá nic dělat a jen kecám s kamarádama a pomáhám známému v truhlářské dílně.
Domů vyrazím v neděli opět autobusem do Berlína. Na autobus jsem měl velké štěstí, je plný našich romských spoluobčanů, kteří jedou na Vánoce (asi už si vzali dovču) domů. Celou cestu je v autobuse nesnesitelný jekot a nepořádek. Vyvrcholením bylo stříkání voňafky po autobuse..... Není se prostě čemu divit.... Po cestě řidič použije trajekt Rozstock-Gedser, trvá něco přes 2 hodiny a ještě k tomu v silné bouřce. Nezávidím lidem co mají mořskou nemoc. Na palubě to semnou házelo z leva do prava. Po cestě jsem si dal nějaké hranolky a skoro mi utekly. Nakonec jsem se šel kouknout na horní palubu na výhled (v 23:00...) před výstupem byla cedule nevstupovat, ale já neodolal a takovouhle bouřku prostě chci zažít, no měl jsem co dělat abych se udržel na palubě. Z fotek to moc vidět není ale byl to hukot. Zároveň jsem se snažil dokázat jak se celý trajek nakláněl, tento důkaz je na druhé fotce, kde jsem propisku vtipně využil jako libelu (bublometr Honzíku) :-)
Do Berlína jsem dorazil k 1:30 v pondělí, takže už máme vlastně další týden. po 2:00 jsem dorazil autem do BRB.Vešel jsem do mého pokoje (než jsem odjel tak jsem ho uklidil protože Hance měli přijet nějací kamarádi) a koukám, že tam ještě jsou, respektive jejich věci a oni (mi řekl Jindra) jsou ještě v Berlíně. okolo 3:00 přijeli a abychom se blížeji poznali, tak jsme se společně pěkně napili a šli spát až okolo 5:00. Ráno v 8:00 vstáváme a je to opravdu kruté, možná víc než kruté.Ale co musíme do školy tak se jde.
Takže tady máme další týden, a jak už se stává tradicí, tak si z tohoto týdne pamatuju akorát to, že nějak rychle utekl..... (jo a vlastně jsem si vzpoměl..... jestli to nebyl sen tak jsem byl v Čechách a dokonce i v KMP) Prakticky jsem se vědomě probral až v sobotu ráno, kdy jsme opět vyrazili na naši hodinu History of BRB. Tentokrát do nejznámější stavby německa (a skoro i Ruksa...) REICHSTAG. Návštěvu jsme měli předem zamluvenou. Jediným problémem bylo projít bezpečnostní kontrolou před vchodem....Mě osobně zabavili 2 nože a batoh mi šacovali 2krát, byl jsem z toho tak znechucenej a naštvanej, že jsem nadával jak Jindra. Nakonec mi poslanec řekl, že lidi co vypadají moc SPORTY tak těm prohledají batoh dokoce ještě jendou, aby tam neměli nějaké lano a nelezli po fasádě popřípadě po skleněné rozhledně. Poté nás provedl místní poslanec celým Reichstagem, vysvětlil něco k Historii, dokonce si dovolil zaklepat na dveře Angeli Merkelové, ale bohužel byla sobota tak si Angí asi dává pauzu (přecijenom Řecko nikam neuteče). Jindra neodolal a udělal si fotku alespoň s jmenovkou Angelínino kanceláří. Nakonec jsme vyšlapali na rozhlednu, které se říká poklop na smradlavý sýr (kopule je přesně nad parlamentem).
Sousto na závěr
A jelikož se Bobek vys.... na gastronomický sloupek tak tady máme Pájovo hitparádu neboli všehochuť, aneb co jsem si to zase za ten tejden uvařil.....
Naše redakce se obává že v roce 2011 to bude poslední blog, který bude schopna napsat, a tak bych chtěl apopřát všem Veselé Vánoce a šťasný Nový Rok 2012. Děkujeme Vám za vaši projevenou důvěru a uvidíme se na Silvestra (možná) s úsměvem na rtech a slovy na jazyku:
2024 ©