Alles gutte... aneb týden č.1

Ano a je to tady, nejznámější z neznámějších, největší z nejmenších, nejspolehlivější z dochvilnýh píše Blog, na úvod zdravím všechny ne orgasmus studenty a připomínám, že pokud někdo nechce číst tento blok tak prosím přejeďte rovnou na závěr a najdete zkrácenou verzi. Je zde popsán náš první týden ve východním německu.

---Předem se omlouvám za pravopisné chyby a překlepy---

Den O odjezd:

A je to tady Pája je celej tejden nemocnej a tak začal balit až včera ale dokonce to všechno stihnul a má zbaleno, určitě se najdou důležité věci, které si zapoměl (prezervativy a mýdlo) ale tyhle věci určitě potřebovat nebude. Jindra je natom stejně , co se týče balení i věcí. Předpokládaný odjezd 12:00 z Černic. Bohužel kvůli nečekaným informacím (traktor) se odjíždí až v 13:30. Nakoumpeno máme, Auto (Felicii) máme Důležité věci (Rum) máme a tak vyrážíme. Cesta je dlouhá a po cestě máme spousty zastávek (Piss pauzen und einkaufenpauzen). Do Brandenburgu an der Havel dorážíme cca v 20:00. Prozváníme našeho Buddyho Stefana Sulzeho, který nám dělal takovou chůvičku první týden.

 Ubytování máme hezké, bydlíme rovnou v přízemí. Po příjezdu a ukázání pokojů jdeme na Wohnheimu obejít ostatní erasmus studenty. Poté nastává fáze vykládání všeho harampádí, které jsme dokázali narvat do nafukovací felicie. Do tohoto automobilu se vejdou 2 počítače plus jeden Jindrovo monitor, 2 kola na střechu, 3 hokejky jedno hokejové vybavení 2 squash rakety, hrnce, jídlo, oblečení, zavařovací sklenice, nářadí, golaklíče, štáva, šitíčko, já, Jindra a Balíček kondomů, které mě donutil Jindra koupit na benzínce na hranicích (Prej když už tam jdu). S vykládáním nám pomáha další orgasmačka, Hanka, o které se zmíním dále. Vše házíme oknem v přízemí do pokojů rovnou z auto, velice pohodlné. Po této akce si povlíkneme postele a ukládáme se ke spánku, protože jsme utahaný jak, jak ruskej voják, kteréj táhnul na Berlín.

Ještě v kuchyni se stihneme potkat s naší Nubijskou spolubydlící Helen, které bohužel není moc mluvná. Druhý spolubydlící Patrik je doma.

Den „Kolonizace“ K:

Za raního rozbřesku (10:00 vstáváme a pomalu rozbalujeme věci a zjišťujeme jaký voloviny jsme si to vzaly ssebou. Zároveň zjišťujeme, že Pájovo umístění není až tak zázračné (pokoj hned vedle schodů a dveří do půlky wohnheimu). Ale i tak vstáváme a dáváme si něco malého na zub. Poté se Hanka uvolí že s námi projde měste, následuje tedy procházka do města, kde zjišťujeme, že brandenburg je taková malá prdelka mezi hodně vodníma kANÁLAMA. Po cestě se k nám připojuje řecký orgasmák Mike, který nedá bez cigarety ani jeden krok. Abych se vrátil k počtu orgasmáků zde na FH Brandenburg: 3 češi (Jindra Hanka Pája), 3 Taiwanky (Justin, Kathrin, Celestin), řek (Mike) , řek jako řek né řek jako řek jasný, pak 2 maďarky (Petra, Barbie) styl Lucka, 2 turky, tři turkyně(CanSue, DiLara) a jeden maďar (Thomas). Ano není to moc ale určitě si snad najdem kamarády. Co se týče mne tak jsem stále skeptický v otázce co tu budem sakra dělat. Ale nebojte jen čtěte dál a uvidíte. Takže město jsme si prošli, teď jdem na pokoj, ukuchtím něco z konzervy, snim jendu Jindrovo bagetu a koukáme na Black Books. Pomalu jdem spát, Já si pustím jednu BBT a usnu jak nemluvně. Na kolejích tendle tejden není skoro nikdo, takže to tu vypadá jak vybombardovaný paneláky.

Den ‚Byrokracie‘ B:

A je to tady máme schůzku u Mrs. Heike Wolf, která an nás je neuvěřitelněhodná, dá nám sušenky a oznámí nám, jak funguje byrokaracie a studium na této škole, konečně se poznáme i se zbývajícímy Erasmus alias Austaschenstudenten (jak my zkušení němčináří říkáme ) a celkem to i docela jde. Rovnou jdem za školní účetní a vypláznem 128E za semmester ticket na který můžeme po spolkové republice Brandenburg jezdim čimkoliv zadarmo (krom taxíků) a pak 30 E za internet, který nám bude fungovat až za Týden a ještě k tomu takovým způsobem, že to snad není možné. Ale i takzaplatíme vše co se dá, poznáme se i s druhým buddym (Ali asi, furt si nepamatuju jeho jméno). Odpoledne jedeme tramvají (ano ano město BR má tramvaje a to asi 3 má totiž 79 tis. obyvatel) na HauptBahnhof kde sednem do vlaku na Potsdam, Zde podepíšeme kontrakty o erasmusu a ubytování, zároveň zaplatíme dalších 60E za týden co jsme na wohnheimu. Následuje rozchod, nadšeně vyrazíme do města a když zjistíme že jsme těžce unavení vydáme se zpět na nádraží a směr BR. A hle na nádraží si řekneme že by bylo dobré si zkusit jít z nádraží pěšky, a tak jsme vyrazili. Po několika kilometrech jsme zjistili že to nebyl nejlepší nápad. Ale i tak jsme nakonec dorazili k LIDLu kde jsme koupili hlavní potraviny, pivo a chleba. Následně jdem pomalu domů a spát ale předtim ještě gáblík.

Den ‚sblížení‘ S:

A je to tady další den, od 10 jdem na úřad, kde nás, aspoň teda mě , pěkně nasra….. Nejenom že když se chytré paní úřednici řekne: Pište moje jméno bez interpunkce nebo s interpunkcí tak napíše BOHÁC , ale také zde místní úřady neznají českou republiku ale jen československo. Na tomhle úřadě si to u mě prostě posr…. Ale tak to je jen jedna ze špatných zkušeností. Po tomto propadáku následuje prohlídka města a výstup na nejvyšší kopec (když se člověk rozjede na kole a přestane šlapat tak dojede až na vrcholek,myslím že je tento kopec nižší než tomášovo 80 metrovka v dánsku) a zde výstup na rozhlednu z které je BR jako na dlani. Následuje freizeit! Před univerzitou nám postavili malé pódium, na kterém prý večer budou hrát nějaké kapeli, a tak cca v 21:00 vyrážíme na konzert a již z dáli vidíme skupinku přiopilých erazmáků v čele s veselými turkyněmi. A tak proběhlo sblížení při kterém se vypilo dostatek alkoholu na usmrcení jedné jednotky vermachtu. V neposlední řadě se náš kamarád z Maďarska Thomas rozhodne požádat zvukaře o chvilku na pódiu, při které zaspívá Ramsteiny OHNE DICH, opravdu vtipné ale i tak mu zatleskáme. A je to tady všichni se již odplížili domů nebo šli spát či zvracet a český kluci vydrželi. Naproti nám přišli 2 maĎarky, které horoucně chtějí abychom s nimi šli na párty do vedlejšího pokoje. No tak jdem no, holt. Zde narazíme na další studenty německé příslušnosti, se kterými se dokážeme bavit až do 2 hodin do rána. Zároveň navazujeme důležité konktakty, které by se nám v budoucnu hodily.

Den „prvního kontaktu“:

Ráno poklidně vstaneme a jsme nasměrování k učitelům na jednotlivých katedrách, kteří se starají o email accounty (něco jako orion konto na zču akorát pro každou fekultu samostatné). A tak dojde k prvnímu vážnému kontaktu nás a příslušníka německé národnosti, který na nás mluví svým rodným jazykem. I tak jsme mile překvapeni, jelikož všemu rozumíme. A tak jsme zapsáni pod technikou. Následuje oběd v mense, kde vaří opravdu dobře. Odpoledne míříme vlakem opět na potsdam, kde skládáme vstupní test německého jazyka. Hádejte jak to asi dopadlo. :-D  tyto kurzy bychom měli mít v Potsdami a díky výsledku testu zjistíme, který kurz bychom si měli vybrat (zároveň je musíme platit takže tam asi chodit nebudem). Po testech zamíříme na místní vlakovou stanici. A dozvíme se nemožné a to, že německé vlaky mohou mít i hodinové zpoždění nebo nemusí vůbec přijet. Dopravíme se do BR a jdem na bambajku dom. Následuje nějaké to pifko an wohnheimu a zamíříme do IQ keller. Zde si dáme pifko za 2E plus zaloha za skolo 1E. Pivo má chuť jako psí chcanky a tak se nedá celé vypít. Opravdu, kdo nezažil nepochopí. Okolo půlnoci jdu spát, Jindra ještě zůstává a ‚staví‘, pilíř, teda pilíře česko-německých vztahů.

Den „hlavního města“ Berlína H:

Ráno se pomalu vydrcám z postele a když se chystám připravit dobrou snídani, dozvím se, že za 10 min, máme být v knohovně a pak jedem rovnou do Berlína. Tak holt gaťe nazout a vyrazit. Knihovna nuda, vysvětlili nám pouze jedinou zajmavou věc a to elektronické informační zdroje podobné jako na zču knohovně. Poté zamíříme na tramvaj spolu s talketiv internacional sekretářkou, která má vystudovanou sociologii, velice vstřícná a hodná. Jdem na vlak do Berlína, kde se máme setkat s průvodcem a dát si typische berliner buchte  spolu s kafem.  Kafe si každý na nádraží objednáme sami (dal jsem si to nejdražší milchkaffeJ Jindra si dal latéčko) a samozřejmě jsme češi takže hafo cukrů a mlíček ssebou. Pokračujeme k jedné nejvýznamější budově ((((((///////)))))))Bundes Tag , kde si an trávě sníme Berliner (kobliha s polevou). Náš průvodce je velice vstřícný a krásně mluví anglicky takže prohlídka se vydaří. Během prohlídky se dozvím od druhého buddyho, že kola si radši nemáme nechávat na pokoji, protože jestliže to hausmeister zjistí tak cituji : „He goes maaad“. Dany to opravdu řekne s vyděšeným výrazem v očích.  Pokračujeme městem a poté se nám v hlavě utvoří myšlenka, co zajet za Tomem do dánska, takže ještě během cesty sháním lidi do auta a počítám cestu. Jedna taiwanka, jedna turka a 2+1 čech. Do BR přijíždíme tak v 21:00, dále se dozvídám že taiwanka nepojede takže naberem další turku.Ale i tak v pohodě. Jdu pomalu chrápat, maximálně zahramej nějakou deskovou hru.

Den „Rundfahrt“ RaF:

Ráno vstaneme a na 13:20 vyrazíme na trefpunkt kde se odehraje rundfahrt okolo BR. Nejdříve to vypadá velice hezky, dostaneme zadarmo i pití, ale nakonec se z toho vyklube zcela fucking boring and hot projížĎka na 3 hodiny.  Z amplionu nerozumíme ani prd. Ale i tak se okolo 4 dokolíbáme do přístavu. Vyrazíme na wohnheim balit a nakládat (přesunout kola aby nás hausmeister nezabil) na naší cestu, každý si sežene spacák takže v poho. Ale další pokračování tohoto příběhu jsem se rozhod dát až do dalšího blogu, aby to nebylo moc dlouhé.

Zkrácená verze:

Z počátku skepticismus, poté překvapení a zalíbení a teď to je sakra dobrý už se nemůžu dočkat dalších výletů a lidí co potkáme.

------Ještě jednou se omlouvám za překlepY a profesionální chyby v textu-------